Endless sentence - 1.díl: Inzerát

7. května 2011 v 10:03 | Heidy |  Endess sentence



Na tomhle ránu bylo něco výjmečného. Jako-by mi srdce říkalo že se něco stane. Něco zvláštního. Jako každé ,,obyčejné" ráno jsem vyrazila ke svému šatníku a oblékla se do svého oblečení. Dnes je sobota, nejde se do školy, aspoň že tak. Vyrazila jsem přímo do kuchyně. ,, Ahoj mamí! " pozdravila jsem svojí mamku a ona mi pozdrav oplatila úsměvem. ,, Brzo bude snídaně, jdi zbudit taky Honzu. " ,, Jasan. On zas chrápe jak dřevo. " odpověděla jsem a obě jsme se musely zasmát.
,, Lenochu, vstáváme! " zatřásla jsem peřinou naší společné postele a on jenom lehce zabručel. ,, Já to myslela vážně! " odhrnula jsem peřinu a shodila jí na zem. ,, Jakej kr.. Oh, to jsi ty? " ,, Né, duch. " mojí optimistickou náladu nemohl zkazit. Polibek mi lupnul hned jak vstal a já se musela usmát. Spolu jsme vešli do kuchyňských dveří a vychutnali si maminčiny vynikající palačinky.
,, Mami bylo to vynikající. " vstala jsem od stolu a šla jsem pro ranní tisk. Dnes měla vyjít velká příloha prodeje koní. Snad by se tam našel nějaký vhodný koník. ,, Ahoj Franku, máš pro mě noviny? " ,, No jasný, Aďuše! Na tebe nelze zapomenout. Jsi nejšťastnější člověk co si chodí pro noviny. " usmál se na mě a podal mi ranní výtisk. ,, Tak se měj a, možná zas zítra. " usmála jsem se na něj. ,, Proč možná? " ,, Dneska vychází speciální příloha prodeje koní. " ,, Tak to jó. Ahoj. "
S chutí jsem se posadila na zelenou pohovku v našem obýváku. Honza se koukal na svůj oblíbený pořad. Obvykle, jako každé ráno. Zalistovala jsem pár stránky a přesně uprostřed novin jsem narazila na plnou dvojstránku fotek koní. To je to co hledám. Začla jsem pročítat. Inzeráty byli krásně roztříděni, takže jsem zamířila do "oddělení" velkých koní.¨
Moje oči pomalu poklesávaly stránkou. Poslední inzerát. Moje poslední šance. ...Vhodná pro zač.. To je ta klisna, přesně ta co potřebuji! A ještě k tomu mé oblíbené zbarvení. Zbývá mi jediné. Mamka.
V 9:00 jsme s mojí mamkou vyráželi do našeho soukormého letního fitka. Máme ta dva pásy. Koupily jsme si je, aby jsme drželi formu. Rozhýbaly jsme se jednoduše krokem: ,, Mami, mám dotaz. " ,, Poslouchám. " možná čekla co na ní vybalím, ale nic zatím neříkala. ,, Víš dneska jsem si četla noviny a našla jsem jeden inzerát na 8-mi letou klisničku. Moc bych jí chtěla! " ,, To si budu muset rozmyslet, ale víš co si o tom myslím. "
,, Nic mi nikdy nedovolíš! Kristýně jsi nesla modré z nebe i barák jsi jí koupila a mě klisnu nekoupíš? " ,, Ale Adélo, tvoje sestra už se živí sama a já bych musela každoročně na tvojí klisnu vydělávat! " tohle mi stačilo. Moje nohy slezly z běžícího pásu a rozběhly se bezhlavě ulicí, směrem k parku. V parku se zastavily.
Po hodině co jsem proseděla na lavičce jsem uslyšela kroky. Byl to Honza. ,, Zlatíčko. Pokud pro tebe ta klisna tolik znamená a když si jí vyzkoušíš bude se ti líbit, tak ti jí koupím. " promluvil tiše. ,, Ne, to ne. Pokud mi jí nekoupí mamka, tak jí nechci. Nechci tě zatěžovat, máš starostí dost. " ,, V pohodě, ale vyzkoušet si jí jet můžeš. " řekl Honza a lehce mě objal. Cítila jsem že u něj můžu najít lásku.
Pak mi lupnul na pusu dva sladké polibky a chytnul mě za ruce. ,, Áďo, pokud chceš, můžeme se přestěhovat pryč. Po mém otci jsem zdědil maličký domeček. Ale kůň by se tam nevešel. " ,, Honzo, jsi moc hodný, ale ne. Nechci tu mámu nechat samotnou. Koně mít, hold nebudu. " ,, Neboj, budeš................"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama